Beskydský trip - den pátý, závěrečný

Portáš a směr do Slavičína.

Po pondělních párcích jsme byli snídaní na chatě Portáš mile překvapeni - fakt, fakt jsme se dobře nadlábli, dali kafe a vyrazili směr Slavičín. Směr cesty byl jasný - zkusit se dostat co nejdál k Bílým Karpatám. 

 Počasí nám přálo, v horách bylo příjemně, ale horší to bylo, když jsme se dostali do níž. Tady už o sobě sluníčko dávalo pěkně vědět. Nejsme ale z čokolády - neroztekli jsme se a šlapali.

Na oběd jsme objevili výbornou restauraci u masny ve Francově Lhotě - teplé škvarky, kuřata, výpečky… prostě samý tukový libůstky libůstky, když máte velkej hlad. Pořádně jsme se občerstvili a šlápli do pedálů. 

Byla solidní výheň, takže jsme si dělali pěknou žízeň, kterou jsme ve Slavičíně pěkně uhasili v místním minipivovárku s Tomem.  Pivo z místního minipivovárku Hrádek, bylo výborné (http://www.pivovar-hradek.cz).  Žízen, sluníčko a další okolnosti daly, že se ve Slavičíně ubytujeme. Příjemné ubytko na náměstí (http://www.vincour.cz/ubytovani.htm). 

Na doporučení jsme zavítali do místní pizzerky - pizza, saláty, steaky. Každý si dal dle libosti. Jak jinak následovalo doplnění tekutin - je nutno nezapomínat na pitný režim, zvlášť když celý den makáte na kole. Bohužel už po večeři nebylo některým do skoku a tak se vydali do penzionu. 

Několik dnů svižným tempem po horách není žádná sranda, nezdravá strava, alkohol… to všechno jsou ingredience, které vám můžou navařit pěknou nevolnost a zamotat s plány. Doktor večer odešel první, prostě mu to nesedlo. No já jsem šel jako další - taky mi nebylo moc do skoku, ale věřil jsem, že to "rozchodím". Silné kusy došly o dost později.

Slavičínské ráno

Ráno to byl ale šok - doktor, nemocnej, Jarda rozhodnutej vyrazit vlakem domů a mně taky nebylo nejlíp. Na doporučení paní domácí jsme vyrazili do místního bufetu se občerstvit. Jeden krok dovnitř a hodně rychlý krok zpět - místní bufet byla výrobna všeho mastného a z toho se nám nedělalo fakt dobře. Vyrazili jsme tedy do vedlejších dveří sámošky pro něco dietního. 

Asi se to tak potkalo, ale všichni jsme si dávali něco mléčného, kolu… - holt "neutralizace". Jarda vyrazil na vlak, Rozik do cykloservisu a pak na vlak - měl omluvenku jen na pár dní. Zbytek - Tom, Oďas, doktor a já jsme pokračovali v jízdě dál. Měli jsme namířeno směr Javorníky - přes Bojkovice. Cesta to nebyla lehká, ani ne tak z důvodu terénu, ale spíš z té únavy a nezdravé stravy. 

Cestou z kopce jsme musel několikrát zastavit, protože jsem si nebyl jist co se bude dít.

Závěr, který jsme nečekali

V Bojkovicích jsme se zastavili a začali reálně počítat ztráty. Jarda pryč, Rozik pryč a my jsme čtyři. Mně nebylo moc dobře, doktor na tom byl obdobně a po těch pár km se k nám přidal i Oďas. Co teď? Počkáme hoďku a uvidíme. 

Bohužel se to nezlepšovalo, tak jsme se rozhodli to odpískat. Nedávalo by smysl, se celou středu trápit a čekat, zda se nám udělá líp. 

Do deníčků jsme si zapsali polohu - Bojkovice - a vyrazili koupit lístek na vlak. Teda jsme spíš vyrazili na nádraži, přotože lístek jsme si koupili přes apku v telefon a zaplatili kartou :-))

Cesta do Brna pohodička všichni jsme se pěkně prospali. Na hlavasu jsme si plácli všech pět a rozjeli se domů. Náš cyklovýlet má sice smutný konec, ale veřte, že to byl jeden z nejlepších výletů ever. 

Beskydy jsou prostě super. Apropo ještě bude i nějaké krátké video :)

Závěrečné slovo organizátora

https://www.endomondo.com/users/753786/workouts/738122356

Beskydský trip - den čtvrtý

Noc v chatě Dobroťanka byla na pohůdku, v krásném prostředí a čerstvém vzduchu. Dokonce ani nezůstály následky z předchozího večera. Ostatně jako vždy, když se probudíte v Beskydech. Pohled z okna ovšem nebyl příliš pěkný. Pro celodenní trip na kole, poprchávalo a bylo zataženo kam až oko dohlédlo. Tak jsme to ještě na chvilku zalomilo - ostatně na dovolené není kam spěchat. Probuzení - pokus č.2. už byl ten správný - venku ani mráček a slunečno. Ideálka na celodenní trip. Jak se od nepaměti praví - snídaně základ dne. Bohužel to neplatilo o té naší. Zůstane ve mně na vždy ta vzpomínka s jakou noblesou se dají naservírovat prasklé párky. Ta vážná tvář jak pří servírování jídla od michelinského kuchaře. Ten okamžik čekaní a napětí a následně takové zklamání. Ještě že na mě vyšly poslední dvě ostravské klobásy, které ohříváním nepraskly. Udělat fotky, šup do dresů, kafíčko a vyrážíme dál novým výzvám.

Čtvrtý den nás měla čekat pohodová cesta. Taky byla, ale jen první stovky metrů. Pak to zas přišlo, Beskydy se opět předvedly - kopec, sešup, stráň všude kam se podíváš. Ale ta panorámata :-)

V podstatě skoro celé dopoledne jsme jeli část trasy, kterou jsme chtěli absolvovat předchozí večer, než jsme dorazily do Dobroťanky. A věřte, že to určitě nebyla pohodová jízda.

Po pár kilometrech jsme se oddělili a potkali se až na oběd na pomezí Česko-Slovenska. Doplnili tekutiny i živyny, dali si konečný cíl cesty - Portáš a rozdělili se. S Jardou jsme vyvedli kolo do dvou krpálu a pak to vzali dál po cyklostezce. Ostatní to vzali dál po vrstevnici (červená).

 Změnit plán cesty se ukázal jako dobrý nápad. Pohodovější ale delší cesta - sjeli jsme do Velké Karlovic, Karolínka, Nový Hrozenkov… krásná cyklostezka podél řeky, která se mírně klesala. Bylo nám ale jasné, že ty ztracené výškové metry budeme muset někde nastoupat. 

Cesta na Kohůtku byla vážně pekelná. I v podvečer mělo sluníčko neuvěřitelnou sílu a celou cestu do kopce se prakticky nedalo nikam schovat.

Se zbytkem skupiny a na podruhé i s Rozikem. Portáš a zasloužené kafe a pivo. Večeře na výborná a doktor si dal i borůvkové knedlíky. 

Příjemné a pěkné ubytko, kde jsme usínali pří poslechu cinkání zvonků ovcí.

Cesta:https://www.endomondo.com/users/753786/workouts/736736211
https://www.endomondo.com/users/753786/workouts/737527054

PS: fotky nejsou nikterak upravené, jsou tak jak je iPhone vyfotil :-)

Beskydský trip - den třetí

Nedělní putování na Lysou horu

Nedělní snídaně, jak už jsem psal v předchozím díle, byla dostačující. Vajíčka, kávička a něco sladkýho k tomu. To nás dostatečně nakoplo ke zdolání nedělního cíle.

Bohužel počasí nám příliš nepřálo. Pršelo. Což na kolo není zrovna ideální, tak jsem se rozhodli počkat, což nám také dlouho nevydrželo. Paní uklízečka, servírka a kuchařka v jedné osobně nás před 11 hodinou vypakovalo z pokoje. No nic, chvilku jsme ještě vyčkali a mezi kapkami deště se vydali na cestu. Cíl dne byl jasnější než počasí - Lysá hora.

Propletli jsme se frýdkem i místkem a pokračovali dál.

Těsně před oním výšlapem, na velikána Beskyd, nás překvapila větší přeháňka, před kterou jsme se ukryli do hospody (Hotelu Ondráš v Raškovicích) a tuto nucenou přestávku využili k občerstvení. Však to znáte, řízeček, kroketky, pivečko, selfíčko... .

Doktor na to měl trošku jinej názor :-)

Optimismus před výšlapem

No a náš nezdolný terénní vlnkař k tomu po obědě řekl své (nestříháno, nepřipravováno, prostě z placu rovnou na kameru).

Hned po pár kilometrech jsme se rozdělili na dvě klasické skupinky - slabší a silnější. Slabší kontrolovali vše z po vzdálí, zda ti silnější něco neztratili.

Stále jsme se blížili k vrcholu, ale ten pořád v nedohlednu.

Chyběly už kilometry, když se před námi tyčila ta hora. Lysá hora, kterou zdolali tisíce turistů a teď ji zdoláme i my. Ovšem, myslím si, že jsme byli mezi prvními, kteří tuto horu zdolali na kole - po turistické trase. Možná bych řekl, že i dokonce první, protože nevěřím, že se najde víc pitomců, kteří by se takhle trápili dobrovolně!

Koho jsme při výšlapu potkali

Co se ale nestalo, když jsme s Jardou kontrolovali situaci ze zadních řad, tak nás v průběhu prvních metrů šlapání do kopce dojel pán s nadšením a úsměvem na tváři. V ten okamžik jsem nevěděl co si mám myslet.

Pozdravili jsme se a on: "Jéé, tuhle trasu na kolo ještě neznám. Já tady chodím každý den pěšky, ale od Ostravice. Dneska už jsem tady byl, ale chtěl jsem to vyšlapat ještě na kole. Když jsem viděl jak odbočujete sem, tak si říkám, že máte nějakou zkratku a vezmu to za váma."

No s Jardou jsme asi oba netušíc nevěděli co mu říct. Snad jen: "My jsme tady taky poprvé na kole."

Na což on odvětil: "Vy jedete až nahoru po turistické a nevíte jaká je dál cesta?", nevíme.

Zděsil se a říká: "No to není vůbec na kolo, to je spíš s kolem na rameno."

On: "No já to asi otočím, to nemá smysl."

On pokračoval také dál, bohužel v tom zápalu boje jsem si nestihl udělat poznámky a zachytit ten hanácký dialekt.

Já jsem se podíval na svoje brašny, a to těžký kolo a jen jsem si tak povzdychl a zanadával. Nezbývalo, než pokračovat dál.

Je pravdou, že to bylo způsobeno nedůsledným plánováním a my šlapali na kole (myšleno s kolem na rameni) po turistické na Lysou horu. Bylo to nekončící peklo. Každý metr jste cítili dvakrát, každý sudý krok se zdál být krokem zpět. Kolo, které už tak bylo těžké, navíc v mém případě těžší o nosič a brašnu, bylo fakt jako pekelný stroj. Občas jsem se díval kam jej hodit, abych už ho nikdy nenašel. Tady by prostě ani karbonovej rám nepomohl. Welcome to Hell guys.

Když jsme se dostali před poslední "štít", kde se cesta vine ze strany na stranu, tak jsme v úpatí zahlédli fosforovej batoh. Byli jsme rádi, že i rychlejší skupinka si prošla peklem. Bohužel, to pravé peklo nás teprve čekalo v podobě posledních stovek metrů. Zakousli jsme se a v doprovodu krásných výhledů jsme vystoupali až na nejvyšší bod. S prvním výhledem jsme úplně zapomněli na to peklo, kterým jsme si prošli. Krásný výhled na nekončící krásu beskydských hor.

Přibližně 12km nám cyklopěsí turistikou trvalo 1h a 45 minut. Dali jsme malé občerstvení - limonáda srkla skoro sama, my se trošku zmátořili, udělali selfíčko a pokračovali dál. Přece jen do dalšího ubytování to bylo několik nehezkých kilometrů.

Z kopce dolů

Cestou z Lysé hory jsme minuly krásně značenou cyklistickou stezku. Ale shodli jsme se, že po asfaltu by to byla nuda. Zlatá turistická.

Po pár desítkách kilometrů jsme zjistili, že terénem po červené, přes pár terénních vlnek se do našeho penzionu nedostaneme. Udělali jsme si tedy zastávku na Bílém Kříži - jedná o místo, kde se již několik desetiletí měří "dech lesa." Více se můžete dočíst zde: (http://abicko.avcr.cz/2012/10/17/)

No a my začali s plánováním alternativní cesty. Tomovi se podařilo najít ubytko několik kilometrů od Bílého Kříže. Bohužel Rozika se nám nepodařilo přesvědčit, aby za námi dorazil.

Chata Dobroťanka

Měli jsme ubytování na chatě s názvem Dobroťanka na pomezí česko-slovenských hranic přibližně 5 km od Bílého Kříže. Chata Dobroťanka. Vyrazili jsme - následoval jeden nelehký sjezdík kolem hraničních kamenů, par kořenů, nějaký ten palouček a závěrečný výšlap. Dojeli jsme tak, tak.

Michal - místní provozní, s kterým jsme později popili nám naservíroval zelňačku, utopence a Zlatýho Bažanta - fakt dobrý pivo musím říct, sice bylo matoucí ho pít v půllitrech Starobrno, ale pil se dobře. Nechyběla samozřejmě zelená co ověří aerodynamiku jelena.

No my se trošku zbořili, přeprali dresy a šli spát.

V dalším díle zmíním jak jsme na Dobroťence narazili na Miru a jeho synovce se psem Albertem, Oktávkou v naftě s DVB-T a o tom jak jsme potkali se konečně potkali s Rozikem.

Trasy na Endomondo:
https://www.endomondo.com/users/753786/workouts/736513029
https://www.endomondo.com/users/753786/workouts/736513935

Bohužel cestu z Frýdku Místku do Raškovic nemám zaznamenanou.